Od undergroundu a punku přes urgentní medicínu k Pirátům
Když začnu od konce, jsem lékařka urgentní medicíny s dlouholetou praxí ve všech jejích podobách a pozicích – 28 let na záchranné službě, z toho i 10 let na letecké, 32 let na urgentních příjmech, z toho i na jediném dětském v Motole.
Od řadové lékařky přes primářku, náměstkyni, předsedkyni české odborné společnosti, členky evropského výkonného výboru evropské odborné společnosti a zpět zase k řadové lékařce.
Urgentní medicína je pro mě stále ještě úžasný obor, který obsahuje (a přesahuje) celou medicínu. Vyžaduje pokoru a pravdivost, protože čas od času se setkáváte s lidmi ve zlomových okamžicích jejich životů. Naučí to člověka rozlišovat věci v životě důležité a pak vše ostatní.
Začátek mé lékařské kariéry se však v roce 1981 ocitl v nedohlednu; po udání spolužáka a výsleších na Státní bezpečnosti mě v 6. ročníku vyloučili ze studia. Důvodem bylo, že jsem měla kamarády z okruhu undergroundu a můj tehdy nejlepší kamarád založil jednu z prvních punkových kapel. Ale hlavní důvod byl, že jsem odmítla spolupráci s StB (pro Motoristy: opravdu to šlo, a člověk i přežil :-).
Fakultu jsem dokončila až v roce 1990, listopad 1989 jsem zažila už jako studentka a kariéru lékařky začínala v Kristových letech a se dvěma dětmi. Moje dvě úžasné dcery (a tři vnoučata) jsou mým největším životním úspěchem a radostí.
S Pirátskou stranou jsem začala spolupracovat ve Výboru pro zdravotnictví ve Středočeském kraji, v pracovní skupině pro duševní zdraví a nyní jsem členkou Seniorů na palubě. Ráda bych přispěla k tomu, aby se společnost nedívala na seniory a seniorky s předsudky a s pocitem, že jsou přítěží. Vždyť každý z nás, ať jakéhokoliv věku, máme svůj vlastní osobní příběh a opravdu: „Máme toho společného víc, než si myslíte.“
A pokud jste dočetli až sem, můžete si pustit video o první pomoci – od seniorky pro další seniory v pirátské klubovně Šemík. Jak si pomoci sám: základní neodkladná resuscitace
